|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Sovětský stíhací letoun MiG-15 patří mezi první hromadně vyráběná proudová letadla. Jeho první prototyp, označený S-01, začali stavět na jaře roku 1947. Pro pohon nového stíhacího stroje posloužil motor Rolls-Royce Nene I. Je známo, že podobně jako ostatní vítězné mocnosti, i Sověti využili výsledky práce německých aerodynamiků v oblasti šípových křídel, dále rozpracované v Ústředním aero a hydrodynamickém ústavu (CAGI). Tvary nové generace sovětských proudových letadel byly těmito poznatky podstatně ovlivněny. Letoun, po úpravách označený I-310, vzlétl poprvé 30. prosince 1947. V té době se již stavěl druhý prototyp (S-02) s motorem Nene II o tahu 22,3 kN. Třetí prototyp (S-03) byl už předsériový letoun. Lišil se tvarem ocasních ploch, instalací brzdicích štítů i dalšími úpravami. Sériové letouny byly poháněny motorem RD-45F, což byla v SSSR vyráběná kopie Nene II. Významnou modernizací byl letoun MiG-15bis, osazený motorem Klimov VK-1 s tahem 26,5 kN. Tyto letouny byly zařazovány do služby od roku 1951. Zabudovanou výzbroj tvořil jeden kanón N-37 ráže 37 mm a dva kanóny ráže 23 mm. Mimo to mohly letouny nosit protizemní zbraně (pumy, neřízené rakety atd.) na dvou křídelních závěsnících; sovětské letouny mohly mít ještě dva další závěsníky pro neřízené rakety. Významnou verzí byl MiG-15UTI, což byl dvojmístný stroj, určený pro přeškolovací a cvičné lety, vyráběný od roku 1950. Hlavním úkolem MiGů 15 byl boj s výškovými bombardéry protivníka – měly poměrně menší plošné zatížení křídla a velký tah motoru - proto vynikaly stoupavostí a schopností manévru ve výšce; jediný zásah granátem z mohutného 37mm kanónu N-37 dokázal utrhnout křídlo čtyřmotorovému bombardéru nebo zcela zničit stíhací letoun. Letouny MiG-15 se vyráběly nejen v SSSR, ale i v Československu (kde vznikla poprvé standardizovaná výrobní dokumentace), Číně a Polsku. Celkový počet vyrobených letounů není znám – odhady se pohybují mezi 7000 až 7500 kusů. Sada obtisků umožňuje stavbu letounu MiG-15bis sovětského letectva z počátku padesátých let (na polepu krabice) nebo jednoho ze tří letounů MiG-15bis akrobatické trojky československého letectva z konce let padesátých (3213, 3233, 3234). Schéma zbarvení těchto letounů je uvedeno na výkresu. Československé výsostné znaky jsou orientovány modrou výsečí dopředu a červenou k trupu. Model není určen pro úplné začátečníky. Je však ideálním modelem pro modeláře začínající s modely poháněnými elektrodmychadly. Díky poměru hmotnosti a tahu dmychadla není pro start potřebný katapult – model se startuje hozením z ruky. Pohonná jednotka osazená střídavým (AC) motorem umožňuje dokonce starty z krátce střiženého trávníku! Značnou výhodou je absence krouticího momentu od vrtule – z tohoto pohledu je řízení snazší než u “normálních” vrtulových modelů. Řízení křidélky a výškovkou tak bez problémů zvládne každý modelář s dostatečnou praxí v řízení modelů směrovkou a výškovkou, např. slow – flyerů. Model letounu MiG-15, který jste si koupili, má několik charakteristických znaků:
Sestavení modelu Je poměrně jednoduché a zvládne ho bez problémů průměrný modelář, přesto však, prosíme, následující řádky přečtěte pečlivě. Neustále mějte na paměti, že škodlivý vliv vyšší hmotnosti na letové výkony je u modelů poháněných dmychadlem podstatně výraznější než u modelů poháněných vrtulí – šetřte každý gram!!! Obtisky Model je nastříkán hliníkovou barvou, tvořící základní zbarvení většiny letounů MiG-15. Taktické označení a výsostné znaky jsou řešeny jako vodní obtisky. Jejich výhodou je především zanedbatelná hmotnost a minimální riziko poškození modelu při jejich nanášení. Práce s nimi však vyžaduje pozornost a pečlivost, a proto Vám doporučujeme dodržovat následující pokyny:
A) Sestavení pohonné jednotky Model je poháněn dmychadlem Alfa Model EDF 60/15 Mk.2. Toto dmychadlo je konstruováno pro pohon stejnosměrným motorem Speed 300/6V nebo výkonově podobnými AC motory (např. AC MPJ 25-25/26 Mk.2/Mk.3 nebo Hacker B2022S ). Zdroje a regulátory jsou uvedeny v přehledu doporučených pohonných jednotek. Model létá dobře i s motorem Speed 300/6V, je však potřeba počítat s omezenou životností tohoto motoru provozovaného při proudech okolo 9 A. Při volbě střídavého motoru problémy s životností při běžném provozu prakticky odpadají a vyšší tah pohonné jednotky výrazně zvýší letové výkony modelu. Motor je v plášti ustředěn svým vnějším obvodem. Uvnitř pláště motoru jsou střídavě úzká a široká žebra. Úzká žebra odpovídají průměru motoru Speed 300, široká motoru MPJ. Při použití motoru MPJ 25-25/26 je potřeba nožem, dlátem nebo brusným papírem snížit výšku úzkých žeber bez poškození širokých. V případě použití motoru s menším průměrem (Hacker B20 22S ) je naopak potřeba otvor v plášti vhodně vyvložkovat - např.nosníky nalepenými na stěny pláště. Duralový unašeč je na hřídel motoru buď nalisován (Speed 300 s drážkovaným zakončením hřídele) nebo nalepen. Správná poloha unašeče vůči hřídeli motoru je jedním z rozhodujících faktorů pro správnou funkci dmychadla. Pokud bude unašeč "házet", bude při chodu vibrovat i rotor, což povede k výraznému snížení výkonu dmychadla a také brzkému zničení předního ložiska motoru. Při lisování proto dbejte na souosost motoru i unašeče a pamatujte, že veškeré síly musí procházet pouze přes hřídel motoru a unašeč - nikoliv přes samotný motor (síla působí na hřídel motoru, ne na jeho tělo - vhodné je hřídel i unašeč před lisováním naolejovat). Při lepení dobře odmastěte unašeč i hřídel motoru - opatrné zdrsnění hřídele (např. jemným smirkovým plátnem) není na závadu. Je-li průměr hřídele Vašeho motoru větší než otvor v unašeči, je nutné díru převrtat. "Po desetinách" to jde při troše trpělivosti a pozorné práci i ručně, bez soustruhu. Po převrtání lze unašeč přilepit i na drážkovanou hřídel motoru Speed 300/6V. Pro případnou demontáž je toto řešení vhodnější než nalisování. Vůle mezi pláštěm motoru a rotorem by měla být asi 0,5 - 1 mm. Pokud jsou pro uchycení motoru v plášti použity šrouby, je nutné zkontrolovat, zda rotor nezachytává o jejich hlavy. I při použití šroubů se zapuštěnou hlavou nesmí být vzdálenost mezi čely unašeče a motoru menší než 3,5 mm. Pro ustavení správné vzdálenosti je vhodné použít kousek balsy či polystyrénové folie vhodné tloušťky (asi 1,8 mm - závisí na velikosti ložiskové skříně motoru, nutno vyzkoušet), nasunutý po vyvrtání "těsného" otvoru na hřídel motoru. Tato podložka zajistí správnou polohu unašeče při lepení a rovněž zabrání případnému vniknutí lepidla do předního ložiska motoru. Malé množství lepidla z přiloženého balení naneste jak do otvoru v unašeči, tak i na konec hřídele. Hřídel vsuňte do unašeče, pootočením rozetřete lepidlo po celém povrchu a celek nechejte min. 30 minut zaschnout ve svislé poloze. Po zaschnutí lepidla podložku mezi unašečem a motorem odstraňte (vyloupněte). Při nízkých otáčkách motoru lze buď opticky nebo mechanicky zkontrolovat, zda unašeč neháže. Při optické kontrole pozorujte, do jaké míry kmitá odraz světla na rotujícím unašeči. Při kontrole mechanické přiložte lehce k rotujícímu unašeči bříško či nehet prstu - netlačte! Případné vibrace jsou cítit. Pokud je chvění velké, je lépe unašeč sejmout (nahřát unašeč páječkou a stáhnout) a po důkladném očištění hřídele i unašeče lepení opakovat. Malé chvění lze buď tolerovat nebo je odstranit opatrným přebroušením rotujícího unašeče brusným hranolem - motor musí být dobře upevněn. Zde je nutné sebekriticky zvážit vlastní schopnosti. Nešetrný zásah může stav výrazně zhoršit. Šrouby dotahujte mírně - slouží pouze k upevnění motoru proti pootáčení a posuvu směrem dozadu. Proti případnému uvolnění vlivem chvění pojistěte šrouby kapkou lepidla (PU, Epoxy). Motory, které nelze fixovat pomocí šroubů, zajistěte proti pohybu bodovým přilepením k žebrům uvnitř pláště (PU, Epoxy). Vodiče a případně odrušovací kondenzátory připájejte tak, aby šel motor do pláště zasunout. Rotor je vyroben s minimální vůlí mezi jeho lopatkami a pláštěm dmychadla. Po nasazení rotoru na unašeč a zašroubování upevňovacího šroubu (otvor v unašeči musí být čistý - bez lepidla!) zkontrolujte, zda se rotor protáčí volně. Pokud tomu tak není - může to být způsobeno jak nesouosým uložením motoru, tak i výrobními tolerancemi při sestavování dmychadla - zjistěte průhledem přes dmychadlo, ve kterém místě lopatky rotoru zachytávají o plášť. Toto místo si označte, a po rozebrání dmychadla opatrně odbruste žebro(a) na protilehlé straně v plášti motoru tak, aby se motor posunul do polohy, při které už lopatky o stěny nezachytávají. Druhou možností je odbroušení lopatek - dovnitř pláště dmychadla vložte kousek brusného papíru drsnosti asi 400 a pomalým pootáčením rotoru obruste obvod lopatek. Tento způsob je sice rychlejší než předcházející, ale zmenšení průměru rotoru má negativní vliv na účinnost pohonné jednotky. Kužel rotoru je na rotor nacvaknut - jeho další pojištění není nutné. Podmínkou je, aby byl nacvaknut dobře. Zadní kužel je vhodné pojistit proti vypadnutí bodovým přilepením (PU, Epoxy) k plášti motoru. Aerodynamický kryt vodičů je v zákrytu za statorovou lopatkou ležící uprostřed mezi dvěma otvory upevňovací příruby. Při zkoušení chodu dmychadlo držte tak, abyste nedeformovali jeho plášť - mohlo by dojít ke kontaktu lopatek rotoru s pláštěm a případnému poškození dmychadla. Způsobem "zkouška - omyl" najděte polohu rotoru vůči unašeči a poté kužele vůči rotoru, kdy dmychadlo běží s nejmenšími vibracemi. Je nutné označit si vstupní polohu jak rotoru vůči unašeči, tak i kužele vůči rotoru, jinak se brzy "ztratíte". Při této činnosti je potřeba značná dávka trpělivosti, ale přínos správného vyvážení jednotky pro její výkonnost a životnost je velmi podstatný. Jako každá rotující soustava má i toto dmychadlo své tzv. kritické otáčky, projevující se zvýšeným chvěním- tyto oblasti přecházejte co nejrychleji jak při zvyšování, tak při snižování otáček. B) RC vybavení Orientační schéma zapojení a možné uspořádání v modelu je na obr. B. RC vybavení doporučujeme zkušebně sestavit mimo model a prověřit jeho funkci. Při pájení regulátoru zkontrolujte správný smysl otáčení dmychadla a všechny spoje zaizolujte. Věnujte pozornost doporučením výrobců jednotlivých komponentů uvedených v návodech k použití. U přijímačů prověřte kompatibilnost daného přijímače s použitým krystalem - zkouška dosahu na zemi (byť se může zdát v dnešní době zbytečnou) Vás nebude stát až tak moc, ale může hodně ušetřit... C) Trup Přední 1 a zadní 2 část trupu jsou spojeny pomocí šroubů našroubovaných v přepážce zadní části. Jejich hlavy po zasunutí do otvorů v přepážce přední části trupu a potočením dříků do drážek drží obě části pohromadě. Spodní šroub musí být vzhledem k jeho nepřístupnosti nastaven přesně. Horní šrouby mohou být volnější, po sestavení trupu je lze prostorem kabiny s pomocí dlouhého šroubováku dotáhnout a před rozebráním opět povolit. Dotahujte s citem! V případě poškození závitu v překližkové přepážce jej napusťte vteřinovým lepidlem a po důkladném (!) vytvrzení lepidla protočte ocelovým šroubem. V krajním případě lze na přepážku přilepit zezadu plastové matice M4. Vzájemnou polohu obou částí trupu kontrolujte podle podélných spojů na vrchu i spodku trupu. V případě potřeby opatrně propilujte drážky v přepážce přední části trupu tak, aby se spoje kryly. Vzduchový kanál dmychadla je zalepen pouze v přídi trupu - k přepážce přilepen není! Jeho správná poloha v modelu je dána vestavěným dmychadlem, které je do něj vsunuto. Příčky 3 a 4 sbruste tak, aby šly volně vložit do trupu 1 (nesmí trup roztahovat) a přilepte je k bočnicím trupu i vzduchovému kanálu (PU, Epoxy) tak, aby byly kolmé na svislou osu trupu. Dotyková místa na polystyrénu lehce přebruste jemným brusným papírem - z hladkého povrchu by se lepidlo mohlo odloupnout. D) Přilepení křídel Obě poloviny křídla 5, 6 jsou k trupu 1 přilepeny na tupo. Pro kontrolu správné polohy křídla vůči trupu je nutné mít pro tuto operaci obě části trupu 1 a 2 spojeny. Pro lepení je možné použít kontaktní lepidlo UHU Por nebo PU, popř. Epoxy. Při použití PU nebo Epoxy je vhodné zvýšit pevnost spoje propícháním dosedací plochy trupu špendlíkem. Ohybový moment přenáší ocelová spojka 7 vlepená Epoxy do polovin křídel. Křídla lze lepit dvěma postupy. Při prvním se obě křídla lepí v jednom pracovním kroku - v tomto případě je nutné použít pro lepení spojky křídla Epoxy s dostatečně dlouhou dobou vytvrzování. Při druhém postupu se prvně přilepí jedna polovina křídla, a teprve po vytvrzení lepidla druhá polovina - ta však musí být při lepení první poloviny upevněna ve správné poloze na trupu. Následující popis předpokládá lepení obou polovin v jednom pracovním kroku a použití kontaktního lepidla UHU Por. Správnému umístění křídla na trupu napomáhají dosedací plochy, vylisované s přesahy. Před zahájením lepení zkontrolujte, zda mají obě poloviny křídla po vložení doprostřed vylisovaných dosedacích ploch (přičemž by měl být po obvodě kořenového profilu křídla stejný přesah) - shodný úhel nastavení. Tato kontrola je nutná vzhledem k výrobním tolerancím a vlivu případných rozdílných úhlů nastavení na letové vlastnosti modelu. Případné nutné korekce si vyznačte na trupu. Spoj křídla s trupem bude překryt přechodem, proto se při této práci nemusíte obávat použití špendlíků. Doporučujeme vyzkoušet si celý pracovní postup nasucho - bez lepidel.
E) Ovládání křidélek Ovládání křidélek je řešeno jedním servem, umístěným v trupu. Pokud je instalace udělána pečlivě, vyhovuje tento způsob řízení plně požadavkům vyplývajícím z běžného používání modelu. Servo křidélek by mělo být s ohledem na tření táhel řízení dostatečně silné - doporučujeme použít servo s krouticím momentem asi 15 Ncm. Tření táhel řízení je možné snížit namazáním vyjmutých táhel řízení řídkým olejem - např. WD-40.
F) Přilepení vodorovné ocasní plochy, ovládání výškovk
G) Instalace pohonné jednotky, sestavení modelu Regulátor protáhněte levým (širším) otvorem přepážky dovnitř přední části trupu. Pohonnou jednotku vsuňte do vzduchového kanálu a přišroubujte k přepážce přední části trupu 1 třemi vruty 25 . Přívodní kabely jsou vyvedeny šikmo doleva/nahoru. Po dotažení vrutů zkontrolujte, zda nedošlo k deformaci pláště dmychadla a lopatky rotoru o plášť nezachytávají. Na plášť dmychadla nasuňte trysku 26 a proti pohybu ji zajistěte kousky samolepicí pásky. Opatrně nasuňte zadní část trupu 2 - přechody 8,9 je nutné mírně odklopit. Kabel serva výškovky - v případě potřeby i s prodlužovacím kablíkem - protáhněte pravým (menším) otvorem přepážky. Obě části trupu spojte, ustavte do správné polohy a dotáhněte horní spojovací šrouby. Do trupu vložte akumulátory a zkontrolujte polohu těžiště. Předepsaná poloha těžiště je vyznačena ryskami vylisovanými na spodní straně křídla (obr.G). Model, podepřený v tomto místě prsty (ostré předměty mohou poškodit povrch křídla) by měl zůstat ve vodorovné poloze nebo se mírně naklánět dopředu. V případě potřeby upravte úložnou desku akumulátorů 27 a přilepte ji k příčkám 3, 4 (Epoxy). Současně přilepte spojku křídla 7 ke vzduchovému kanálu i desce 27 (obr.E1). V případě, že model vychází lehký na příď (při použití LiPol akumulátorů) a posunu desky vpřed brání sací část vzduchového kanálu, je možné podložit desku vlepením nosníků vhodné tloušťky. To umožní posunout desku více dopředu - je však nutné kontrolovat, zda jde zavřít překryt trupu. Desku je nutné podložit i v místě spojky křídla 7 tak, aby došlo ke slepení uzlu vzduchový kanál/ spojka křídla/ úložná deska. Akumulátory jsou k úložné desce přichyceny pomocí samolepicí pásky velcro ("suchého zipu"). Tou je v zadní části úložné desky připevněn i přijímač. Anténa přijímače je vyvedena spodkem trupu na hraně spodního zesílení trupu a kousky samolepicí pásky připevněna do drážky na hraně zesílení. Vedení antény vnitřkem trupu vzhledem k typu nátěru s kovovým pigmentem nedoporučujeme. Regulátor lze připevnit oboustranou lepicí páskou na stěnu trupu. Před zalétáváním doporučujeme vyzkoušet, zda při chodu motoru (obzvláště na plný výkon) nedochází k rušení vašeho přijímače - projevuje se kmitáním serv. V tom případě přemístěte přijímač dále od elektromotoru, akumulátorů, silových kablíků a regulátoru - např. do prostoru mezi vzduchovým kanálem a trupem. Motor není v dmychadle prakticky chlazen, což nečiní problémy při běžném létání do 10 min. letu. Mezi lety je však potřeba nechat motor vychladnout - platí především pro Speed 300/6V. Model i pohonnou jednotku nevystavujte dlouhodobému slunečnímu záření, např. za sklem auta. H) Zalétání modelu Kompletně sestavený model vyvažte posouváním akumulátorů po desce. Pro první lety je možné posunout těžiště až o 5 mm dopředu, v žádném případě však ne dozadu! Správnou polohu akumulátorů si na desce vyznačte - lépe udělat v klidu doma, stejně jako kontrolu RC vybavení - tj. správnosti orientace a velikosti výchylek křidélek i výškovky a funkce regulátoru. Při startu držte model pod křídlem v místě přepážek. Důležité je, aby model po vypuštění letěl rovně bez přídavného klopení nebo bočení (svislé nebo vodorovné rotace). Pokud máte možnost alespoň pro první starty využít pomoci zkušenějšího modeláře - neváhejte! Model zaklouzejte do vyšší trávy. Zaklouzání je velmi důležité - jednak máte možnost seznámit se s chováním modelu bez hrozby fatálních následků a jednak - což je ještě důležitější - zbavíte se případných psychických zábran. Je vhodné, pokud vám model může alespoň při prvních letech někdo zkušenější hodit, ale dá se to zvládnout i v jedné osobě. Předpokladem je v tomto případě určitá praxe při zalétávání modelů. Model házejte vodorovně, bez náklonu, rychlostí alespoň 5 m/s. Důležité je vyzkoušet si reakce modelu na řízení výškovkou - úhel seřízení je dán přesností sestavování a u každého modelu může být mírně odlišný. Reakce modelu se Vám asi budou zdát tupější než u jiných modelů. Nezapomeňte však, že při vyšších rychlostech, kterých model dosahuje při motorovém letu, budou reakce podstatně živější. Asi Vás překvapí, jak daleko model doletí - zvláště poté, co si osvojíte klouzání s vytrácením rychlosti. Tato zkušenost se Vám bude hodit při pozdějším rozpočtu na přistání. Při prvním motorovém letu dejte plný plyn a model hoďte naprosto stejně jako při zaklouzávání. Model vytrimovaný na kluz se bude s největší pravděpodobností chovat jako lehký na hlavu. Buďte připraveni okamžitě potlačit. Je potřeba si uvědomit, že tahové charakteristiky dmychadla jsou naprosto odlišné od vrtulového pohonu. Obzvláště při malých rychlostech mají modely s vrtulí podstatně vyšší schopnost zrychlit, než modely poháněné dmychadly. Než se blíže seznámíte s chováním modelu nabírejte výšku zvolna, snaha o strmější stoupání při malé rychlosti může vést ke ztrátě rychlosti. Při dodržení předepsaného seřízení a hmotnosti jsou letové vlastnosti modelu MiG-15 velmi dobré - a to i ve srovnání s modely klasické koncepce. MiG-15 zvládá bez problému všechny akrobatické obraty s výjimkou těch, při kterých je potřeba řízení směrovkou. Není potřeba bát se ani letu na zádech, pádů a vývrtek - pro jejich vybrání postačuje potlačení výškovky. Model má překvapivě velký rozsah rychlostí. Létání je bezproblémové do rychlosti větru 5 m/s. Pokud máte k dispozici rovný, krátce střižený trávník, můžete s modelem osazeným AC motorem startovat se země. Důležité je nechat model rozběhnout - měl by prakticky odstartovat sám, bez zásahu do výškovky. Směrové řízení na zemi není s křidélky problém - křidélka buď konec křídla přitlačují k zemi nebo naopak odlehčují a díky tření model zatáčí. Při přistání mějte na paměti, že minimální rychlost je podstatně nižší než maximální. Rychlost je potřeba začít vytrácet včas, jinak vám bude přistávací dráha krátká… Přejeme Vám hodně šťastných přistání. ALFA MODEL s.r.o. Seznam součástí a nářadí potřebných pro dokončení modelu, které nejsou součástí stavebnice:
 zpět
|
