produkty prislusenstvi firma kontakt nákup shortkits galerie  
cesky česky
english english
deutsch deutsch
F4F WILDCAT 0214




V roce 1935 hledalo americké námořní letectvo budoucí náhradu za v té době vyráběný úspěšný stíhací dvouplošník Grumman F3F. Firma Grumman nabídla projekt letounu XF4F-1, což byl opět dvouplošník. Měl sice lepší výkony než jeho předchůdce, ale ve srovnání s celokovovým jednoplošníkem, který nabídla firma Brewster, již zaostával. Po souhlasu námořnictva firma Grumman projekt přepracovala na celokovový středoplošný jednoplošník s označením XF4F-2. Letoun měl zaoblené konce křídel i ocasních ploch, uzavřenou kabinu a podvozek s malým rozchodem zatahovatelným do trupu, typický pro letadla Grumman té doby. Prototyp byl během zkoušek provázen vážnými problémy s pohonnou jednotkou. V důsledku toho byl jako vítězný projekt vybrán letoun Brewster XF2A -1. Grumman nicméně mohl pokračovat ve vývoji svého letounu dál. Nový prototyp označený XF4F-3 vzlétl poprvé 12.února 1939. Letoun, poháněný motorem Pratt & Whitney R-1830-76, se od předchozích prototypů výrazně odlišoval. Křídla i ocasní plochy měly hranaté zakončení, běžné i u následujících typů firmy Grumman. Vzhled prototypu se ještě několikrát změnil a to i v důsledku měření v aerodynamickém tunelu v Langley. V srpnu 1939 dostala firma Grumman objednávku na prvních 54 kusů F4F-3 Wildcat. Vývoj tohoto letounu, který jako jeden z mála sloužil po celou dobu války, dokumentuje, jak rychlými změnami konstrukce letadel ve druhé polovině 30. let procházela.

Letoun F4F-3 byl vyzbrojen čtyřmi kulomety Browning ráže 12,7 mm umístěnými v křídle. Tato verze nesla celou tíhu bojů na začátku války v Pacifiku a byla také předlohou pro Váš model. Verze F4F-4 měla sklápěcí křídla a nesla 6 kulometů. Výkony sice, díky 318 kg hmotnosti navíc, oproti předchůdci poklesly, přínosem byl naopak vyšší počet letadel, které bylo možné umístit na letadlové lodě. V červnu 1942, na začátku bitvy o Midway, měly letadlové lodě Enterprise, Hornet a Yorktown na palubě každá 27 letounů F4F-4.

Letouny Wildcat sloužily pod označením Martlet i ve Velké Británii. Od roku 1942 se letouny Wildcat vyráběly ve firmě General Motors Corporation jako FM-1 a FM-2. FM-2 se odlišoval od ostatních Wildcatů vyšší směrovkou.

Celkem bylo vyrobeno asi 7800 ks Wildcatů všech verzí.
  • Dodávaná sada obtisků umožňuje postavit některý z následujících letounů:
  • 6-F-5 Ensing James G. Daniels, VF-6, USS Enterprise, 7.prosinec 1941
  • F-15 Lt.Edward O'Hare, VF-3, USS Lexington, 20.únor 1942
  • F-13 Lt.Edward O'Hare, VF-3, USS Lexington, 10.duben 1942
  • F-1 Lt.John Smith Thach, VF-3, USS Lexington, 10.duben 1942
  • F-18 USS Enterprise, 4.březen 1942
  • F-2 Lt.Elbert Scott McCuskey, VF-42, USS Yorktown, 8.květen 1942


Model není určen pro začátečníky, jeho řízení křidélky a výškovkou však bez problémů zvládne každý modelář s dostatečnou praxí v řízení modelů směrovkou a výškovkou např.slow - flyerů. Svými letovými vlastnostmi a výkony se maketa Grumman F4F Wildcat blíží větším modelům, a tím nabízí i podstatně pestřejší zážitky při létání.


Model, který jste si koupili, má několik charakteristických znaků:
  • Maketa je prakticky hotová, Vám zbývá nanést obtisky, nainstalovat pohonnou jednotku a RC vybavení. Krabice, v níž jste model koupili, Vám umožní bezpečně jej přepravovat na letiště i skladovat.
  • Model je vyroben z polystyrenu s pevnější povrchovou vrstvou, která snižuje náchylnost na povrchová poškození. Všechna exponovaná místa jsou navíc chráněna plastovými kryty. Díky poměru letové hmotnosti a pevnosti použitého materiálu je model velmi kompaktní, riziko jeho poškození je při běžném provozu velmi nízké.
  • Při konstrukci modelu byla věnována maximální pozornost aerodynamickému řešení ( např. polosymetrický profil křídla, symetrický profil výškovky) , které zajišťuje vysokou aerodynamickou jemnost, z ní vyplývající značný rozsah rychlostí a letové vlastnosti běžné pro velké modely.
  • Nabízená škála vyzkoušených pohonných jednotek umožňuje postavit maketu s letovými výkony, které mohou na jedné straně odpovídat nejlepším slow-flyerům, na straně druhé pak plně akrobatickým modelům. Při výběru zdrojů kontrolujte nejen nominální napětí, ale i proudovou zatížitelnost ( NiMH, LiPol).
  • K ovládání modelu Vám vystačí RC vybavení běžné pro ovládání slow-flyerů - i s ním lze zalétat většinu akrobatických obratů (mimo ty, pro které je nezbytné ovládání směrovky).
  • Jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujícím letové vlastnosti a výkony modelu je letová hmotnost. Vzhledem k velkému množství možných kombinací RC vybavení, motorů a zdrojů není možné přesně udat konečnou hmotnost. Hmotnost modelu bez zdrojů by měla být do 300g. Model s dvoučlánkem LiPol 1500mAh bude mít letovou hmotnost asi 370g, s šestičlánkem NiCd 500 mAh asi 420g. Udávaná maximální hmotnost by však neměla být v žádném případě překročena - letové vlastnosti těžších modelů se budou výrazně měnit k horšímu.


Dokončení modelu

Je velmi jednoduché, přesto však, prosíme, následující řádky přečtěte pečlivě.

Při otevírání krytu kabiny 17 postupujte následovně:
  • Kabinu opatrně zasuňte směrem dopředu pod motorový kryt
  • Po uvolnění zadního zámku nadzvedněte zadní část kabiny
  • Uvolněnou kabinu vysuňte dozadu a sejměte s trupu

Obtisky

Model je nastříkán barvou tvořící základní kamuflážní schéma. Výsostné znaky a taktické označení jsou řešeny jako vodní obtisky. Jejich výhodou je především zanedbatelná hmotnost a minimální riziko poškození modelu při jejich nanášení. Práce s nimi však vyžaduje pozornost a pečlivost, a proto Vám doporučujeme dodržovat následující pokyny:
  • Pokud je obtisk větší a nanáší se na zakřivenou plochu, po obvodě jej v místech možného tvoření vrásek radiálně nastřihněte.
  • Vystřihnutý obtisk namočte krátce (asi 5 vteřin) do vlažné vody a nechejte jej provlhčit na rovné nesavé podložce.
  • Přilnavost obtisku k povrchu modelu je možné výrazně zvýšit použitím lepidla na tapety, které na povrch naneste před položením obtisku. Zkontrolujte, zda lepidlo po zaschnutí netvoří "mapy" - z tohoto důvodu jsou zpravidla nevhodná bílá disperzní lepidla.
  • Dostatečně provlhčeným obtiskem lze po podkladovém papíru volně posouvat. Obtisk mírně vysuňte přes okraj podkladového papíru, přečnívající část prsty přichyťte v místě, kde má být obtisk umístěn, a podkladový papír vytáhněte. Pokud se obtisk neposouvá dostatečně lehce, navlhčete jej - voda Vám pomůže v případě potřeby uvolnit i již položený obtisk.
  • Obtisk opatrně přihlazujte a přebytečné lepidlo a případné vzduchové bubliny vytlačujte hadříkem nebo ještě lépe molitanovým válečkem směrem od středu ven. Nevytlačte všechno lepidlo - obtisk by hůře držel a mohly by se pod ním objevit světlé skvrny! Obtisk bude povrch věrně kopírovat až po vyschnutí lepidla, tzn. po několika hodinách.
  • Pro zvýšení přilnavosti obtisků lze použít i roztok používaný při stavbě plastikových modelů. Zkontrolujte, zda roztok neleptá polystyren a řiďte se návodem k použití.
  • Model je možné přestříkat tenkou vrstvou transparentního lesklého nebo polomatného (zakrýt kabinu!) akrylátového či syntetického laku podle Vašich představ o povrchu skutečného letadla. Vždy je však nutné vyzkoušet, zda lak není agresivní vůči polystyrenu, a s ohledem na hmotnost stříkat jen velmi lehce.

A) RC vybavení

Orientační schéma zapojení je na výkrese. RC vybavení doporučujeme zkušebně sestavit mimo model a prověřit jeho funkci. Věnujte pozornost doporučením výrobců jednotlivých komponentů uvedených v návodech k použití. U přijímačů prověřte kompatibilnost daného přijímače s použitým krystalem - zkouška dosahu na zemi ( byť se může zdát v dnešní době zbytečnou) Vás nebude stát až tak moc, ale může hodně ušetřit...

B) Pohonná jednotka (motory s převodovkou MPJet, AC MPJet s rotačním pláštěm 28/7-…, 22/7-…)
  • Pohonná jednotka 1 je k motorové přepážce přišroubována třemi vruty 2. Při použití motoru MPJ 22/7-… je nutné vylepit otvor v přepážce příslušnými výseky dodávanými ve stavebnici. Výseky musí lícovat s rovinou přepážky!
  • Motorový kryt 3 můžete k trupu buď bodově přilepit lepidlem (Epoxy, PU) nebo přichytit kouskem samolepicí pásky. Pokud zjistíte, že se motor při provozu nadměrně přehřívá, je nutné zlepšit jeho chlazení. V motorovém krytu vyřízněte přídavné otvory mezi válci motoru.
  • Na hřídel převodovky (motoru) nasuňte unašeč 4, na něj nasaďte vrtuli 5, podložku 6 a celek stáhněte maticí 7.
  • Zkontrolujte, zda se vrtule otáčí volně a zda nedochází ke kontaktu rotujících a pevných částí.

C) Ovládání křidélek

Servo křidélek by mělo být s ohledem na tření táhel řízení dostatečně silné - doporučujeme použít servo s krouticím momentem od 15 Ncm. Tření táhel řízení je možné snížit namazáním vyjmutých táhel řídkým olejem - např. WD40 a jejich ohnutím do tvaru ohybu trubky.
  • Spojku 8 nasuňte do otvoru v jednostranné páce serva, jehož vzdálenost od osy otáčení je asi 9 mm. Je-li otvor v páce u Vašeho serva příliš velký, je lépe vyvrtat otvor nový (průměr otvoru 1mm), než stávající vyvložkovávat.
  • Do otvoru ve spojce vsuňte kousek trubičky 9 dlouhé asi 6 mm.
  • Spojku s pákou nasuňte na táhla řízení - nejprve na jedno, potom i na druhé (obr.C1)
  • Podle rozměrů Vašeho serva upravte hloubku drážky v náběžné hraně křídla - proříznout ji můžete až ke dřevěné kostce uvnitř křídla. Servo nasuňte do drážky v křídle tak, aby po nasazení páky serva (osa páky by měla být rovnoběžná s podélnou osou serva) tvořila táhla řízení hladkou křivku. Servo může vystupovat nad obrys křídla max.3mm - jinak bude bránit správnému uložení desky akumulátorů. V krajním případě je nutné odbrousit patky serva nebo podložit desku akumulátorů. Ustavení serva věnujte maximální pozornost - jen tak zajistíte dobrou funkci ovládání. Servo zajistěte proti pohybu tenkou vrstvou PU lepidla nebo Epoxy - při případné demontáži servo bez poškození vyloupnete.
  • Šroub 11 lehce dotáhněte tak, aby odtokové hrany křidélek byly oproti odtokové hraně křídla zvednuty asi o 0,5 až 1 mm (obr.C3) .
  • Vyzkoušejte, zda při plných výchylkách serva jsou maximální výchylky křidélek asi 10 mm (obr.C3) - pozor na správnou orientaci výchylek křidélek vůči výchylkám řídicí páky! Pokud tomu tak není a nemáte možnost nastavit výchylky serv programově, změňte podle potřeby buď polohu táhel řízení v pákách řízení nebo spojky na páce serva. Teprve potom pojistěte spojku proti vypadnutí pružnou podložkou 12 nasunutou zespodu (páka serva je mimo model, optimálním nástrojem je trubička - např.náplň do propisovací tužky ) a páku serva našroubováním šroubu 10. Znovu nastavte křidélka do správné polohy a dotáhněte šroub 11. Táhla řízení pojistěte proti vypadnutí z pák řízení v křidélkách nalepením kousku trubičky (obr.C4).
  • Namísto pružné podložky 12 lze spojku pojistit proti vypadnutí nalepením kousku trubičky (CA). Pokud je trubička nalepena dobře, tento způsob pojištění plně vyhoví a v případě potřeby je jeho demontáž podstatně jednodušší - trubička se odřízne.

  • D) Ovládání výškovky, uložení akumulátorů

    Pro ovládání výškovky je vhodné servo s krouticím momentem od 7 Ncm.
    • V otvoru na pravé straně úložné desky prořízněte plast pod deskou a vlepte servo (CA, PU, Epoxy).
    • Do otvoru jednostranné páky serva vzdáleného asi 8 mm od osy otáčení vsuňte spojku 8. V případě potřeby vyvrtejte otvor nový. Do otvoru spojky vsuňte kousek plastové trubičky 14 dlouhé asi 6 mm. Sestavu nasuňte na táhla řízení a páku nasaďte na servo tak, aby její osa byla přibližně kolmo na osu táhel výškovky (obr.D1). Trubičky táhel řízení přilepte k plastovému uložení křídla (Epoxy, CA).
    • Šroub spojky 11 lehce dotáhněte - páka serva i obě poloviny výškovky jsou v neutrálu.
    • Zkontrolujte, zda maximálním výchylkám serva odpovídají výchylky výškovky asi 10 mm (obr.D2) - pozor na správnou orientaci výchylek výškovky vůči výchylkám řídicí páky! Pokud tomu tak není a nemáte možnost nastavit výchylku serva programově, změňte podle potřeby buď polohu táhla řízení v páce řízení nebo spojky na páce serva. Teprve potom pojistěte spojku proti vypadnutí pružnou podložkou 12 nasunutou zespodu (páka serva je mimo model) nebo nalepením kousku trubičky a páku serva našroubováním šroubu 13. Nastavte obě poloviny výškovky do správné polohy a dotáhněte šroub 11. Táhla řízení pojistěte proti vypadnutí z pák řízení nalepením kousků trubičky (obr.D3).
    Nosná deska akumulátorů 15 je řešena jako vyjímací . Vpředu je uchycena v zářezech motorové přepážky a v zadní části je přichycena ke křídlu proužky samolepicího suchého zipu. Stejným způsobem jsou k desce přichyceny i akumulátory. Rovněž přijímač je k plastovému uložení křídla v trupu přichycen samolepicím suchým zipem. Přívodní dráty ke přijímači vyveďte levým otvorem v úložné desce. Kablík serva křidélka přilepte ke spodní straně křídla u přechodu samolepicí páskou tak, aby při montáži křídla nemohlo dojít k jeho skřípnutí mezi křídlem a uložením křídla. Anténu přijímače vyveďte otvorem na konci trupu. Regulátor otáček je za motorovou přepážkou. Před zalétáváním vyzkoušejte, zda při chodu motoru nedochází k rušení Vašeho přijímače - projevuje se kmitáním serv.

    Pro snazší přepravu a uložení modelu je křídlo řešeno jako odnímací. Trup a křídlo jsou spojeny šroubem 16 - dotahujte s citem!

    Slepeného a obarveného pilota můžete vlepit do kabiny spodem.

    E) Zalétání modelu

    Kompletně sestavený model vyvažte posouváním akumulátorů po desce - předepsaná poloha těžiště je vyznačena na spodní straně křídla příčnými ryskami (obr.E). Při vyvažování podepírejte model v místě značek prsty - ostré předměty by mohly poškodit povrch křídla - model musí zůstat vodorovně nebo se mírně překlápět na příď. Pro první lety je možné posunout těžiště až o 5mm dopředu, v žádném případě však ne dozadu! Správnou polohu akumulátorů si na desce vyznačte - lépe udělat v klidu doma, stejně jako kontrolu RC vybavení - tj. správnosti orientace a velikosti výchylek křidélek i výškovky a funkce regulátoru.

    Důležité je, aby model po vypuštění letěl rovně bez přídavné vertikální nebo horizontální rotace. Pokud máte možnost alespoň pro první starty využít pomoci zkušenějšího modeláře - neváhejte!

    Model zaklouzejte do vyšší trávy a ověřte si reakce na řízení - pokud můžete, nastavte si na vysílači nelinearitu okolo 50% jak pro křidélka, tak pro výškovku. Motorový let se bude lišit podle použité pohonné jednotky - s "280" bude start trošku živější než u slow-flyera, se střídavým motorem se Vám model asi bude chtít vytrhnout z ruky - buďte připraveni na reakci na kroutící moment vrtule při malé rychlosti letu a tím nižší účinnost kormidel (není nutné startovat na plný plyn!). Po vytrimování motorového letu si vyzkoušejte především mezní stavy - hlavní je pádová rychlost a chování modelu při přetažení a pádu. Až se s modelem sžijete, můžete vrátit křidélka do nuly. Grumman F4F Wildcat má díky tvaru křídla výborné letové vlastnosti a nechá si toho hodně líbit. V žádném případě však nejde o model typu Fun Fly nebo akrobatický speciál - tomu musí odpovídat i způsob pilotáže. Reakce na příliš rychlé velké výchylky výškovky by Vás mohly překvapit - proto si je raději zkoušejte ve větší výšce.

    Se zalétaným modelem Grumman F4F Wildcat nemusíte čekat na bezvětří. Díky rozsahu rychlostí a ovladatelnosti modelu bude brzy záležet pouze na Vás, kdy si půjdete zalétat.


    Přejeme Vám hodně šťastných přistání.

    ALFA MODEL s.r.o.


    Seznam součástí a nářadí potřebných pro dokončení modelu, které nejsou součástí stavebnice:
    • Polyuretanové (PU) lepidlo, pětiminutové Epoxy, vteřinové lepidlo (CA).
    • Modelářský nůž, šroubováky, transparentní samolepicí páska, ( vrták o průměru 1 mm).
    • Pohonná jednotka s regulátorem a vrtulí, akumulátory - některé vyzkoušené doporučené kombinace jsou uvedeny níže.
    • Nejméně třípovelová RC souprava s dvěma mikroservy (do 10g) a miniaturní přijímač (do 10g).
    • Prodlužovací kablík (150 mm) pro připojení serva křidélek k přijímači.
    • Nabíječka akumulátorů .


      zpět