|
|
| F4U-1 Corsair |
0208
|
V únoru 1938 byla US Navy vyhlášena konstrukční soutěž na vysoce výkonný jednomístný stíhací letoun. Jedním z typů, který se soutěže zúčastnil byl i V-166B firmy Chance Vought. Letoun navržený pod vedením Rexe Biesela měl být poháněn novým motorem Pratt & Whitney XR-2800-2 Double Wasp. Tento vzduchem chlazený dvouhvězdicový osmnáctiválec dosahoval výkonu 1350 kW (1830 k) s předpokladem, že plánovaného výkonu 1495 kW (2030 k) dosáhne během následujícího roku. Vypočítané výkony byly natolik přesvědčivé, že v červnu 1938 námořnictvo s firmou podepsalo smlouvu na výrobu prototypu, označeného už XF4U-1.
Aby bylo možno využít výkon motoru, který byl takřka dvojnásobný v porovnání s doposud používanými pohonnými jednotkami, musela být vyvinuta i nová vrtule o průměru 4064 mm. Potřebnou světlost mezi vrtulí a zemí při startu a přistání zajistila nakonec volba křídla lomeného do tvaru plochého písmena W. Tím byla jednak ušetřena hmotnost podvozku, který nemusel být tak dlouhý, jednak bylo možné vyrobit letoun bez klasických přechodů křídlo - trup. Křídlo totiž vstupovalo do trupu takřka pod pravým úhlem a tak byly interferenční odpory v porovnání s normálním dolnoplošníkem minimální. Použití bodového svařování místo nýtování vedlo k dalším úsporám na hmotnosti, ale poskytlo i nezvykle hladký povrchu letounu.
Prototyp Corsairu vzlétl 29.května 1940. Od začátku bylo zřejmé, že vznikl letoun mimořádných kvalit a nic na tom nezměnilo ani několik nouzových přistání a havárií během zkoušek. Corsair jako první americký stroj překonal rychlostní hranici 400 mil/h (644 km/h) a stal se nejrychlejším tamním stíhacím strojem. Před zahájením sériové výroby F4U-1 bylo provedeno mnoho konstrukčních změn. Nejmarkantnější bylo posunutí pilotní kabiny za křídlo a změna výzbroje na šest kulometů ráže 12,7 mm instalovaných v křídle. Letouny se vyráběly ve firmě Chance Vought a licenčně ve firmách Brewster Aeronautical Corp. a Goodyear Aircraft Corp.
Zkoušky na letadlových lodích dopadly zprvu neúspěšně - problémem byly jednak nedostatečně účinné tlumiče, ale především špatné vlastnosti při malých rychlostech - letoun přecházel takřka bez varování do pádu po levém křídle. Letoun byl jako palubní zamítnut a byl určen k operacím z pozemních základen. Konstrukční úpravy uvedené problémy vyřešily, což prokázaly zkoušky na jaře 1943. US Navy však povolilo opětovné používání Corsairů na letadlových lodích až v polovině roku 1944 - mimochodem devět měsíců poté, co Corsairy začaly sloužit jako palubní u Britů. Zřejmě k tomu pomohlo i srovnání Corsaira s do té doby preferovaným F6F Hellcat. Ukázalo se totiž, že Corsair je lepší stíhací i bombardovací letoun než Hellcat a ve službě na letadlových lodích s ním srovnatelný. Velmi dobře vyzněly pro Corsair i srovnávací zkoušky s dalšími letouny - P-47, P-51, P-38 a P-39. O nadřazenosti Corsaira nad japonskými letadly svědčí nejlépe 2140 sestřelených japonských letounů při vlastních ztrátách 189 strojů.
Letouny F4U-1 se vyráběly ve verzích A,C a D lišících se jednak výzbrojí, ale i dalšími úpravami - např. krytu kabiny. Chance Vought vyrobil celkem 4699 Corsairů F4U-1, Goodyear Aircraft 4007 Corsairů označených FG-1 a FG-2 a Brewster Aeronautical 735 letounů jako F3A - tyto však byly dodávány pouze k výcvikovým jednotkám.
Kat.číslo 0204
Sada obtisků Vám umožňuje postavit některý z letounů sloužících v březnu 1945 u letky VF-84 na letadlové lodi USS Bunker Hill.
- Na letounu s číslem 167 sestřelil 25.února 1945 velitel letky Lt. Cdr. Roger Hedrick dvě stíhačky Ki-84 Hayate (Frank) a jednu A6M-5 Rei Sen (Zero). Celkem tento pilot sestřelil 12 a poškodil 4 letadla. Motorový kryt byl při prvním náletu na Tokio natřen na žluto.
- Letoun s číslem 530, jehož zbarvení je znázorněno na výkrese, operoval v dubnu 1945 u perutě VMF-312 na Okinawě. Motorový kryt byl modrý (Glossy Sea Blue) stejně jako celý letoun.
Kat.číslo 0208
Sada obtisků Vám umožňuje postavit některý z letounů sloužících v letech 1943/44 u letky VF-17.
- "I" BIG HOG - Lt. Cdr. John T. Blackburn, Ondonga, říjen 1943
- "3" - Ens. Frederik J. Streig, únor 1944
- "5" - Lt. Thomas Killefer, Ondonga, prosinec 1943
- "34" L.A. CITY LIMITS - Lt. Doris C. Freeman, Ondonga, listopad 1943
Model není určen pro úplné začátečníky, jeho řízení křidélky a výškovkou však bez problémů zvládne každý modelář s dostatečnou praxí v řízení modelů směrovkou a výškovkou např.slow - flyerů. Svými letovými vlastnostmi a výkony se však maketa F4U-1 blíží větším modelům, a tím nabízí i podstatně pestřejší zážitky při létání.
Model, který jste si koupili, má několik charakteristických znaků:
- Maketa je prakticky hotová, Vám zbývá nanést obtisky, nainstalovat pohonnou jednotku a RC vybavení. Krabice, v níž jste model koupili, Vám umožní bezpečně jej přepravovat na letiště i skladovat.
- Model je vyroben z polystyrenu s pevnější povrchovou vrstvou, která snižuje náchylnost na povrchová poškození. Všechna exponovaná místa jsou navíc chráněna plastovými kryty. Díky poměru letové hmotnosti a pevnosti použitého materiálu je model velmi kompaktní, riziko jeho poškození je při běžném provozu velmi nízké.
- Při konstrukci modelu byla věnována maximální pozornost aerodynamickému řešení ( např. polosymetrický profil křídla, symetrický profil výškovky) , které zajišťuje vysokou aerodynamickou jemnost, z ní vyplývající značný rozsah rychlostí a letové vlastnosti běžné pro velké modely.
- Nabízená škála vyzkoušených pohonných jednotek umožňuje postavit maketu s letovými výkony, které mohou na jedné straně odpovídat nejlepším slow-flyerům, na straně druhé pak plně akrobatickým modelům.
- K ovládání modelu Vám vystačí RC vybavení běžné pro ovládání slow-flyerů - i s ním lze zalétat většinu akrobatických obratů (mimo ty, pro které je nezbytné ovládání směrovky).
- Jedním z rozhodujících faktorů ovlivňujícím letové vlastnosti a výkony je letová hmotnost. Udávaná maximální hmotnost by však neměla být v žádném případě překročena - letové vlastnosti těžších modelů se budou výrazně měnit k horšímu.
- Vzhledem k rychlému vývoji jak pohonných jednotek, tak i akumulátorů doporučujeme vždy kontrolovat maximální odebíraný proud a podle něj volit proudově odpovídající regulátor.
Dokončení modelu
Je velmi jednoduché, přesto však, prosíme, následující řádky přečtěte pečlivě.
Obtisky
Model je nastříkán barvou tvořící základní kamuflážní schéma. Imatrikulace a znaky jsou řešeny jako vodní obtisky. Jejich výhodou je především zanedbatelná hmotnost a minimální riziko poškození modelu při jejich nanášení. Práce s nimi však vyžaduje pozornost a pečlivost, a proto Vám doporučujeme dodržovat následující pokyny:
- Pokud je obtisk větší a nanáší se na zakřivenou plochu, po obvodě jej radiálně v několika místech nastřihněte.
- Vystřihnutý obtisk namočte krátce (asi 5 vteřin) do vlažné vody a nechejte jej provlhčit na rovné nesavé podložce.
- Přilnavost obtisku k povrchu modelu je možné výrazně zvýšit použitím lepidla na tapety, které na povrch naneste před položením obtisku. Zkontrolujte, zda lepidlo po zaschnutí netvoří "mapy" - z tohoto důvodu jsou zpravidla nevhodná bílá disperzní lepidla.
- Dostatečně provlhčeným obtiskem lze po podkladovém papíru volně posouvat. Obtisk mírně vysuňte přes okraj podkladového papíru, přečnívající část prsty přichyťte v místě, kde má být obtisk umístěn, a podkladový papír vytáhněte. Pokud se obtisk neposouvá dostatečně lehce, navlhčete jej - voda Vám pomůže v případě potřeby uvolnit i již položený obtisk.
- Obtisk opatrně přihlazujte a přebytečné lepidlo a případné vzduchové bubliny vytlačujte hadříkem nebo ještě lépe molitanovým válečkem směrem od středu ven. Nevytlačte všechno lepidlo! Obtisk bude povrch věrně kopírovat až po vyschnutí lepidla, tzn. po několika hodinách.
- Pro zvýšení přilnavosti obtisků lze použít i roztok používaný při stavbě plastikových modelů. Zkontrolujte, zda roztok neleptá polystyren a řiďte se návodem k použití.
- Model je možné přestříkat tenkou vrstvou transparentního lesklého nebo polomatného (zakrýt kabinu!) akrylátového či syntetického laku podle Vašich představ o povrchu skutečného letadla. Vždy je však nutné vyzkoušet, zda lak není agresivní vůči polystyrenu, a s ohledem na hmotnost stříkat jen velmi lehce.
A) RC vybavení
Orientační schéma zapojení je na výkrese. RC vybavení doporučujeme zkušebně sestavit mimo model a prověřit jeho funkci. Věnujte pozornost doporučením výrobců jednotlivých komponentů uvedených v návodech k použití. U přijímačů prověřte kompatibilnost daného přijímače s použitým krystalem - zkouška dosahu na zemi ( byť se může zdát v dnešní době zbytečnou) Vás nebude stát až tak moc, ale může hodně ušetřit...
B) Pohonná jednotka (motory s převodovkou MPJet, AC MPJet s rotačním pláštěm 28/7…)
- Pohonná jednotka 1 je k motorové přepážce přišroubována třemi vruty 2.
- Motorový kryt 3 můžete k trupu buď bodově přilepit lepidlem (Epoxy, PU) nebo přichytit kouskem samolepicí pásky. Pokud zjistíte, že se motor při provozu nadměrně přehřívá, je nutné zlepšit jeho chlazení. V motorovém krytu buď zvětšete výstupní otvor pro hřídel nebo vyřízněte přídavné otvory mezi válci. Vyříznutím otvoru v místě ostruhového kola zajistíte odvod ohřátého vzduchu z trupu. Při použití motoru s rotačním pláštěm je potřeba zvětšit středový otvor krytu.
- Na hřídel převodovky (motoru) nasuňte unašeč 4, na něj nasaďte vrtuli 5, podložku 6 (použijte podložku ze stavebnice, nikoliv ze sady pohonné jednotky, pozor na správnou orientaci), a celek stáhněte maticí 7.
- Na podložku nacvakněte vrtulový kužel 8 - protisílu vyvozujte na vrtuli, ne na modelu.
- Zkontrolujte, zda se vrtule otáčí volně a zda nedochází ke kontaktu rotujících a pevných částí.
C) Ovládání křidélek
Servo křidélek by mělo být s ohledem na tření táhel řízení dostatečně silné - doporučujeme použít servo s krouticím momentem od 15 Ncm. Tření táhel řízení je možné snížit namazáním vyjmutých táhel řídkým olejem - např. WD40
- Konektor 9 nasuňte do otvoru v jednostranné páce serva, jehož vzdálenost od osy otáčení je asi 8 mm. Je-li otvor v páce u Vašeho serva příliš velký, je lépe vyvrtat otvor nový (průměr otvoru 1mm), než stávající vyvložkovávat.
- Do otvoru v konektoru vsuňte kousek trubičky 10 dlouhé asi 6 mm.
- Konektor s pákou nasuňte na táhla řízení - nejprve na jedno, potom i na druhé (obr.C1)
- Podle rozměrů Vašeho serva upravte otvor v horním potahu křídla a případně vyřízněte otvor i v spodním potahu křídla - servo by mělo jít do otvoru těsně suvně. Servo může být v křídle uloženo buď šikmo nebo vodorovně (obr.C2). Servo nasuňte do otvoru v křídle tak, aby po nasazení páky serva (osa páky by měla být rovnoběžná s podélnou osou serva) tvořila táhla řízení hladkou křivku, aby bylo možné dotáhnout šrouby 11 a 12 a pokud servo vystupuje z obrysu křídla, musí to být v prostoru vymezeném otvorem na spodku trupu. Správnému ustavení serva věnujte maximální pozornost - jen tak zajistíte dobrou funkci ovládání. Servo zajistěte proti pohybu tenkou vrstvou PU lepidla nebo Epoxy nanesenou v místech kontaktu serva s oběma potahy křídla - při případné demontáži servo bez poškození vyloupnete.
- Šroub 12 lehce dotáhněte tak, aby odtokové hrany křidélek byly oproti odtokové hraně křídla zvednuty asi o 1,5 až 2 mm (obr.C3).
- Vyzkoušejte, zda při plných výchylkách serva jsou maximální výchylky křidélek asi 10 mm (obr.C3) - pozor na správnou orientaci výchylek křidélek vůči výchylkám řídící páky! Pokud tomu tak není a nemáte možnost nastavit výchylky serv programově, změňte podle potřeby buď polohu táhel řízení v pákách řízení nebo spojovacího konektoru na páce serva. Teprve potom pojistěte konektor proti vypadnutí pružnou podložkou 13 nasunutou zespodu (páka serva je mimo model, optimálním nástrojem je trubička - např.náplň do propisovací tužky ) a páku serva našroubováním šroubu 11. Znovu nastavte křidélka do správné polohy a dotáhněte šroub 12. Táhla řízení pojistěte proti vypadnutí z pák řízení v křidélkách nalepením kousku trubičky (obr.C4).
- Namísto pružné podložky 13 lze konektor pojistit proti vypadnutí nalepením kousku trubičky. Pokud je trubička nalepena dobře, tento způsob pojištění plně vyhoví a v případě potřeby je jeho demontáž podstatně jednodušší - trubička se odřízne.
D) Ovládání výškovky, uložení akumulátorů
Pro ovládání výškovky je vhodné servo s krouticím momentem od 7 Ncm. Obě pohyblivé plochy jsou spojeny vlepenou spojkou. Pokud se jedna z ploch vychýlí nadměrně (mimo doporučovaný rozsah výchylek), může se spoj uvolnit a výchylky (především maximální) obou polovin pohyblivých ploch se potom mohou výrazně lišit. Tuhost lze obnovit vlepením "U" spojky z ocelového drátu průměru 1,5 mm (Epoxy).
- Do otvoru na pravé straně úložné desky vlepte servo tak, aby bylo možné zašroubovat šrouby 12 a 14 (CA, PU, Epoxy).
- Do otvoru jednostranné páky serva vzdáleného asi 7 mm od osy otáčení vsuňte konektor 9. V případě potřeby vyvrtejte otvor nový. Do otvoru konektoru vsuňte kousek plastové trubičky 15 dlouhé asi 6 mm. Sestavu nasuňte na táhlo řízení a páku nasaďte na servo tak, aby její osa byla přibližně kolmo na osu táhla výškovky (obr.D1). Trubičku táhla řízení přilepte na vnitřní stranu trupu nad nosník (Epoxy, PU).
- Šroub konektoru 12 lehce dotáhněte - páka serva i výškovka jsou v neutrálu.
- Zkontrolujte, zda maximálním výchylkám serva odpovídají výchylky výškovky asi 10 mm (obr.D2) - pozor na správnou orientaci výchylek výškovky vůči výchylkám řídící páky! Pokud tomu tak není a nemáte možnost nastavit výchylku serva programově, změňte podle potřeby buď polohu táhla řízení v páce řízení nebo konektoru na páce serva. Teprve potom pojistěte konektor proti vypadnutí pružnou podložkou 13 nasunutou zespodu (páka serva je mimo model) nebo nalepením kousku trubičky a páku serva našroubováním šroubu 14. Nastavte výškovku do správné polohy a dotáhněte šroub 12. Táhlo řízení pojistěte proti vypadnutí z páky řízení nalepením kousku trubičky (obr.D3).
Akumulátory jsou k nosné desce přichyceny pomocí samolepícího suchého zipu. Rovněž přijímač je k plastovému uložení křídla v trupu přichycen samolepicím suchým zipem. Anténu přijímače můžete vyvést spodkem trupu za křídlem a přichytit páskou ke trupu nebo nechat volně. Před zalétáváním zkontrolujte, zda při chodu motoru nedochází k rušení Vašeho přijímače - projevuje se kmitáním serv. V tom případě přesuňte přijímač na vnitřní stranu stěnu trupu co nejdále od akumulátorů a silových vodičů.
Pro snazší přepravu a uložení modelu je křídlo řešeno jako odnímací. Trup a křídlo jsou spojeny šroubem 16 - dotahujte s citem!
Pokud chcete vybavit kabinu pilotem, musíte překryt kabiny opatrně odlepit (je bodově přilepena v rozích) a po vlepení slepeného a natřeného pilota opět přilepit.
E) Zalétání modelu
Kompletně sestavený model vyvažte posouváním akumulátorů po desce - předepsaná poloha těžiště je vyznačena na spodním plastovém krytu trupu příčnými ryskami (obr.E). Při vyvažování podepírejte model v místě značek prsty - model musí zůstat vodorovně nebo se mírně překlápět na příď. Správnou polohu akumulátorů si na desce vyznačte - lépe udělat v klidu doma, stejně jako kontrolu RC vybavení - tj. správnosti orientace a velikosti výchylek křidélek i výškovky a funkce regulátoru.
Model zaklouzejte do vyšší trávy a ověřte si reakce na řízení - pokud můžete, nastavte si na vysílači nelinearitu okolo 50% jak pro křidélka, tak pro výškovku. Motorový let se bude lišit podle použité pohonné jednotky - s "280" bude start trošku živější než u slow-flyera, se střídavým motorem se Vám model asi bude chtít vytrhnout z ruky - buďte připraveni na reakci na kroutící moment vrtule při malé rychlosti letu a tím nižší účinnost kormidel (není nutné startovat na plný plyn!). Po vytrimování motorového letu si vyzkoušejte především mezní stavy - hlavní je pádová rychlost a chování modelu při přetažení a pádu. Až se s modelem sžijete, můžete vrátit křidélka do nuly. F4U-1 Corsair má v porovnání s ostatními stíhačkami z 2.světové války výborné letové vlastnosti a nechá si toho hodně líbit. V žádném případě však nejde o model typu Fun Fly nebo akrobatický speciál - tomu musí odpovídat i způsob pilotáže. Reakce na příliš rychlé velké výchylky výškovky by Vás mohly překvapit - proto si je raději vyzkoušejte ve větší výšce.
Se zalétaným Corsairem nemusíte čekat na bezvětří. Díky rozsahu rychlostí a ovladatelnosti modelu bude brzy záležet pouze na Vás, kdy si půjdete zalétat.
Přejeme Vám hodně šťastných přistání.
ALFA MODEL s.r.o.
Seznam součástí a nářadí potřebných pro dokončení modelu, které nejsou součástí stavebnice:
- Polyuretanové (PU) lepidlo, pětiminutové Epoxy, vteřinové lepidlo (CA).
- Modelářský nůž, šroubováky, transparentní samolepicí páska, ( vrták 1 mm).
- Pohonná jednotka s regulátorem a vrtulí, akumulátory - některé vyzkoušené doporučené kombinace jsou uvedeny níže.
- Nejméně třípovelová RC souprava s dvěma mikroservy (do 10g) a miniaturní přijímač (do 10g).
- Prodlužovací kablík (15cm) pro připojení serva křidélek k přijímači.
- Nabíječka akumulátorů .
zpět
|
