|
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
|
Během II. Světové války se firma North American Aviation prosadila v oblasti vojenského letectví hned třemi typy letounů. Prvním byl cvičný AT-6 Texan, druhým bombardovací B-25 Mitchell a třetím stíhací P-51 Mustang. Významné postavení si firma uchovala i v nastupující proudové éře. FJ-1 Fury byl nejen prvním proudovým letounem vyráběným firmou NAA, ale současně i prvním operačně nasazeným proudovým letounem na letadlových lodích US NAVY. FJ-1 Fury měl přímé křídlo i ocasní plochy tvarově podobné P-51. FJ-1 zaujal i USAAF - v květnu 1945 obdržela NAA objednávku na tři prototypy označené XP-86. Od FJ-1 se XP-86 lišil především štíhlejším trupem a tenčím profilem křídla. Tyto úpravy se prováděly s cílem dosáhnout požadované rychlosti 966 km/h (600 mph). Maketa letounu byla hotova v červnu 1945. Byla sice schválena, ale obavy z nízké maximální rychlosti, která by mohla vést až ke zrušení projektu, vedly nakonec NAA k překonstruování letounu na letoun se šípovým křídlem. Přínos šípového křídla ke snížení odporu při vysokých rychlostech byl znám, stejně jako problémy se stabilitou při rychlostech nízkých. V NAA se šípovým křídlem zabývali už dříve - existovala i studie P-51 s křídlem se záporným šípem. Obdobně jako v Sovětském Svazu, měly i v USA na další vývoj v této oblasti vliv ukořistěné výsledky německého výzkumu šípových křídel, které pomocí slotů řešily i potíže při nízkých rychlostech. Model překonstruovaného XP-86 byl schválen v únoru 1946 a první XP- 86 vzlétl 1.října 1947 - jeho křídlo bylo vybaveno upravenými sloty z křídla Me-262. Letoun XP-86 byl vyzbrojen šesti kulomety ráže 12,7mm (0.5 inch) a poháněl jej motor GE J35-C-3 s tahem 17.7 kN (4000 lbst). První sériové F-86A Sabre poháněl výkonnější motor J47-GE-1 s tahem 23 kN (5200 lbst) s nímž letoun dosahoval max. rychlosti 1080 km/h (670 mph). U verze F-86E se poprvé objevila plovoucí vodorovná ocasní plocha a plochý čelní štítek kabiny. Verze F-86F se vyráběla se čtyřmi variantami křídla. Předlohou pro Váš model byla varianta se zvětšenou plochou křídla, s pevnou náběžnou křídla a aerodynamickým plůtkem. Tato úprava označovaná "6-3" ( udávající, že hloubka křídla byla zvětšena o 6 palců u kořene a o 3 palce na konci) přispěla ke zvýšení obratnosti F-86. Tuto úpravu bylo možné zpětně realizovat i na novějších F-86E a F-86F vybavených původně sloty. Instalací motoru J47-GE-27 s tahem 26 kN (5910 lbst) ze stal z F-86F letoun, který svými charakteristikami buď převyšoval nebo se alespoň vyrovnal svému soupeři - sovětskému MiG-15. Vývoj denních verzí F-86 skončil typem F-86H. Letouny F-86 se vyráběly v USA, Kanadě, Austrálii a Japonsku. Sada obtisků umožňuje stavbu některého z následujících letounů F-86F z období korejské války.
Model není určen pro úplné začátečníky. Je však vhodným modelem pro modeláře začínající s modely poháněnými elektrodmychadly. Díky poměru hmotnosti a tahu dmychadla není pro start potřebný katapult - model se startuje hozením z ruky. Značnou výhodou je absence krouticího momentu od vrtule - z tohoto pohledu je řízení snazší než u "normálních" vrtulových modelů. Řízení křidélky a výškovkou tak bez problémů zvládne každý modelář s dostatečnou praxí v řízení modelů směrovkou a výškovkou, např. slow - flyerů. Model letounu F-86 Sabre, který jste si koupili, má několik charakteristických znaků:
Sestavení modelu Je poměrně jednoduché a zvládne ho bez problémů průměrný modelář, přesto však, prosíme, následující řádky přečtěte pečlivě. Neustále mějte na paměti, že škodlivý vliv vyšší hmotnosti na letové výkony je u modelů poháněných dmychadlem podstatně výraznější než u modelů poháněných vrtulí - šetřete každý gram!!! Obtisky Model je nastříkán stříbrnou barvou, tvořící základní zbarvení většiny letounů F-86. Taktické označení a výsostné znaky jsou řešeny jako vodní obtisky. Jejich výhodou je především zanedbatelná hmotnost a minimální riziko poškození modelu při jejich nanášení. Práce s nimi však vyžaduje pozornost a pečlivost, a proto Vám doporučujeme dodržovat následující pokyny:
A) Sestavení pohonné jednotky Model je poháněn dmychadlem Alfa Model EDF 60/15 Mk.2. Toto dmychadlo je navrženo pro motor Speed 300/6V a AC motory s podobnými výkonovými charakteristikami ( např. MPJet 25-25/26 Mk.2/Mk.3, MM 1215/12, Mega 16/7/4, Hacker B20 22S). Vhodné zdroje a regulátory jsou uvedeny v přehledu doporučených jednotek. Model létá dobře i s motorem Speed 300/6V, je však potřeba počítat s omezenou životností tohoto motoru provozovaného při proudech okolo 9A. Pro pohon dmychadla jsou vhodnější AC motory - mají lepší uložení hřídele a některé jsou i dynamicky vyvážené. Obě tyto skutečnosti výrazně ovlivňují celkovou výkonnost dmychadla a rovněž životnost AC motoru je v porovnání s motorem Speed výrazně vyšší. Motor je v plášti ustředěn svým vnějším povrchem. Uvnitř pláště motoru jsou střídavě úzká a široká žebra. Úzká žebra odpovídají průměru motoru Speed 300, široká motoru MPJet 25-25/26. Při použití motoru MPJ 25-25/26 je potřeba nožem, dlátem nebo brusným papírem snížit výšku úzkých žeber bez poškození širokých. V případě použití motoru s menším průměrem ( MM1215/12, Hacker B20 22S ) je naopak potřeba otvor v plášti vhodně vyvložkovat - např.nosníky nalepenými na stěny pláště. Průměr motoru Mega 16/7/4 vyžaduje výrazné zvětšení otvoru v plášti motoru. Je proto vhodnější použít verzi přímo upravenou pro zástavbu motoru Mega ( včetně unašeče ) . Protože vnější průměr motoru se vyrábí v určitých tolerancích, je nutné vnitřní průměr pláště motoru v případě potřeby opatrně dobrousit podle průměru konkrétního motoru. Duralový unašeč je na hřídel motoru buď nalisován (Speed 300 s drážkovaným zakončením hřídele) nebo nalepen. Správná poloha unašeče vůči hřídeli motoru je jedním z rozhodujících faktorů pro správnou funkci dmychadla. Pokud bude unašeč "házet", bude při chodu vibrovat i rotor, což povede k výraznému snížení výkonu dmychadla a také brzkému zničení předního ložiska motoru. Při lisování proto dbejte na souosost motoru i unašeče a pamatujte, že veškeré síly musí procházet pouze přes hřídel motoru a unašeč - nikoliv přes samotný motor (síla působí na hřídel motoru, ne na jeho tělo - vhodné je hřídel i unašeč před lisováním naolejovat). Při lepení dobře odmastěte unašeč i hřídel motoru - opatrné zdrsnění hřídele (např. jemným smirkovým plátnem) není na závadu. Je-li průměr hřídele Vašeho motoru větší než otvor v unašeči, je nutné díru převrtat. "Po desetinách" to jde při troše trpělivosti a pozorné práci i ručně, bez soustruhu. Po převrtání lze unašeč přilepit i na drážkovanou hřídel motoru Speed 300/6V. Pro případnou demontáž je toto řešení vhodnější než nalisování. Vůle mezi pláštěm motoru a rotorem by měla být asi 0,5 - 1 mm. Pokud jsou pro uchycení motoru v plášti použity šrouby, je nutné zkontrolovat, zda rotor nezachytává o jejich hlavy. I při použití šroubů se zapuštěnou hlavou nesmí být vzdálenost mezi čely unašeče a motoru menší než 3,5 mm. Pro ustavení správné vzdálenosti je vhodné použít kousek balsy či polystyrénové folie vhodné tloušťky (asi 1,8 mm - závisí na velikosti ložiskové skříně motoru, nutno vyzkoušet), nasunutý po vyvrtání "těsného" otvoru na hřídel motoru. Tato podložka zajistí správnou polohu unašeče při lepení a rovněž zabrání případnému vniknutí lepidla do předního ložiska motoru. Malé množství lepidla z přiloženého balení naneste jak do otvoru v unašeči, tak i na konec hřídele. Hřídel vsuňte do unašeče, pootočením rozetřete lepidlo po celém povrchu a celek nechejte min. 30 minut zaschnout ve svislé poloze. Po zaschnutí lepidla podložku mezi unašečem a motorem odstraňte (vyloupněte). Při nízkých otáčkách motoru lze buď opticky nebo mechanicky zkontrolovat, zda unašeč neháže. Při optické kontrole pozorujte, do jaké míry kmitá odraz světla na rotujícím unašeči. Při kontrole mechanické přiložte lehce k rotujícímu unašeči bříško či nehet prstu - netlačte! Případné vibrace jsou cítit. Pokud je chvění velké, je lépe unašeč sejmout (nahřát unašeč páječkou a stáhnout) a po důkladném očištění hřídele i unašeče lepení opakovat. Malé chvění lze buď tolerovat nebo je odstranit opatrným přebroušením rotujícího unašeče brusným hranolem - motor musí být dobře upevněn. Zde je nutné sebekriticky zvážit vlastní schopnosti. Nešetrný zásah může stav výrazně zhoršit. Před zasunutím motoru do pláště dmychadla sejměte s motoru všechny nálepky a povrch v případě potřeby očistěte (např.benzínem). Šrouby dotahujte mírně - slouží pouze k upevnění motoru proti pootáčení a posuvu směrem dozadu. Proti případnému uvolnění vlivem chvění pojistěte šrouby kapkou lepidla ( CA, PU, Epoxy). Motory, které nelze fixovat pomocí šroubů, zajistěte proti pohybu bodovým přilepením k žebrům uvnitř pláště (PU, Epoxy). Při použití motoru Mega je nutné pod statorovými lopatkami ( mimo ně je plášť velmi tenký a mohl by být poškozen!!!) jemným pilníkem vyškrábat drážky. Po zasunutí motoru do pláště se do těchto drážek nakape řídké CA lepidlo a tak se lopatky přilepí přímo k plášti motoru.Vodiče a případně odrušovací kondenzátory připájejte tak, aby šel motor do pláště zasunout. Vůle mezi rotorem a unašečem musí mít minimální - pokud je vůle mezi rotorem a unašečem velká, je nutné na unašeč nalepit vrstvu tenké samolepící pásky. Je-li otvor v rotoru naopak příliš malý, je nutné unašeč opatrně přebrousit. Rotor je vyroben s minimální vůlí mezi jeho lopatkami a pláštěm dmychadla. Po nasazení rotoru na unašeč a zašroubování upevňovacího šroubu (otvor v unašeči musí být čistý - bez lepidla! ) zkontrolujte, zda se rotor protáčí volně. Pokud tomu tak není - může to být způsobeno jak nesouosým uložením motoru, tak i výrobními tolerancemi při sestavování dmychadla - zjistěte průhledem přes dmychadlo, ve kterém místě lopatky rotoru zachytávají o plášť. Toto místo si označte, a po rozebrání dmychadla opatrně odbruste žebro(a) na protilehlé straně v plášti motoru tak, aby se motor posunul do polohy, při které už lopatky o stěny nezachytávají. Druhou možností je odbroušení lopatek - dovnitř pláště dmychadla vložte kousek brusného papíru drsnosti asi 200 a pomalým pootáčením rotoru obruste obvod lopatek. Tento způsob je sice rychlejší než předcházející, ale zmenšení průměru rotoru má negativní vliv na účinnost pohonné jednotky. Někdy pomůže i vyjmutí motoru z pláště a po mírném pootočení jeho opětovné zasunutí. Kužel rotoru je na rotor nacvaknut. Obzvláště při použití výkonnějších motorů je vhodné pojistit jej bodovým přilepením CA lepidlem nebo tenkou vrstvou PU lepidla ( spoj se snadněji rozebírá) - ale až po vyvážení dmychadla. Bodově je přilepen i zadní kužel k plášti motoru. Při použití motoru MEGA je nutné odbrousit osazení na zadním kuželu a ten přilepit přímo na zadní čelo motoru. Aerodynamický kryt vodičů je v zákrytu za statorovou lopatkou ležící uprostřed mezi dvěma otvory upevňovací příruby. Při zkoušení chodu dmychadlo držte tak, abyste nedeformovali jeho plášť - mohlo by dojít ke kontaktu lopatek rotoru s pláštěm a případnému poškození dmychadla. Způsobem "zkouška - omyl" najděte polohu rotoru vůči unašeči a poté kužele vůči rotoru, kdy dmychadlo běží s nejmenšími vibracemi. Je nutné označit si vstupní polohu jak rotoru vůči unašeči, tak i kužele vůči rotoru, jinak se brzy "ztratíte". Při této činnosti je potřeba značná dávka trpělivosti, ale přínos správného vyvážení jednotky pro její výkonnost a životnost je velmi podstatný. Jako každá rotující soustava má i toto dmychadlo své tzv. kritické otáčky, projevující se zvýšeným chvěním - tyto oblasti přecházejte co nejrychleji jak při zvyšování, tak při snižování otáček. Motor není v dmychadle prakticky chlazen, což nečiní problémy při běžném létání do 10 min. letu. Mezi lety je však potřeba nechat motor vychladnout - platí především pro Speed 300/6V. Pokud má použitý motor konstrukci, která umožňuje průchod vzduchu vnitřkem motoru nebo průměr motoru umožňuje proudění vzduchu mezi povrchem motoru a pláštěm, je vhodné odvrtat čelo zadního kužele a případně vyvrtat přídavné otvory na čele pláště dmychadla. B) RC vybavení Orientační schéma zapojení a možné uspořádání v modelu je na obr. B1 a B2. RC vybavení doporučujeme zkušebně sestavit mimo model a prověřit jeho funkci. Při pájení regulátoru zkontrolujte správný smysl otáčení dmychadla a všechny spoje zaizolujte. Věnujte pozornost doporučením výrobců jednotlivých komponentů uvedených v návodech k použití. U přijímačů prověřte kompatibilnost daného přijímače s použitým krystalem - zkouška dosahu na zemi (byť se může zdát v dnešní době zbytečnou) Vás nebude stát až tak moc, ale může hodně ušetřit... C) Slepení křídla Obě poloviny křídla 1, 2 jsou slepeny na tupo, spoj je vyztužen spojkou 3.
D) Ovládání křidélek Ovládání křidélek je řešeno jedním servem, umístěným uprostřed křídla. Pokud je instalace provedena pečlivě, vyhovuje tento způsob řízení plně požadavkům vyplývajícím z běžného používání modelu. Servo křidélek by mělo být s ohledem na tření táhel řízení dostatečně silné - doporučujeme použít servo s krouticím momentem asi 15 Ncm. Tření táhel řízení je možné snížit namazáním vyjmutých táhel řízení řídkým olejem - např. WD-40.
E) Trup, instalace pohonné jednotky Při snímání kabiny 21 postupujte následovně (obr.E1):
F) Přilepení ocasní plochy, ovládání výškovky
G) Kompletace modelu Regulátor, přijímač i akumulátory jsou k úložné desce přichyceny pomocí samolepícího "suchého zipu" podle obr.B2. Přijímač by měl být co nejdále od akumulátoru, elektromotoru, regulátoru i silových kabelů. Anténu vyveďte na povrch trupu. Vedení antény vnitřkem trupu vzhledem k typu nátěru s kovovým pigmentem nedoporučujeme. Slepeného a nabarveného pilota vlepte do kabiny otvorem vyříznutým ve dnu kabiny. Přišroubujte křídlo, do trupu vložte akumulátory a zkontrolujte polohu těžiště. Předepsaná poloha těžiště je vyznačena ryskami vylisovanými na krytu 5 spodní strany křídla (obr.C1). Model, podepřený v tomto místě prsty by měl zůstat ve vodorovné poloze nebo se mírně naklánět dopředu. E) Zalétání modelu Kompletně sestavený model vyvažte posouváním akumulátorů po desce. Pro první lety je možné posunout těžiště až o 5 mm dopředu, v žádném případě však ne dozadu! Správnou polohu akumulátorů si na desce vyznačte - lépe udělat v klidu doma, stejně jako kontrolu RC vybavení - tj. správnosti orientace a velikosti výchylek křidélek i výškovky a funkce regulátoru. Při startu držte model za křídlem v místě přepážky. Důležité je, aby model po vypuštění letěl rovně bez přídavného klopení nebo bočení (svislé nebo vodorovné rotace). Pokud máte možnost alespoň pro první starty využít pomoci zkušenějšího modeláře - neváhejte! Model zaklouzejte do vyšší trávy. Zaklouzání je velmi důležité - jednak máte možnost seznámit se s chováním modelu bez hrozby fatálních následků a jednak - což je ještě důležitější - zbavíte se případných psychických zábran. Je vhodné, pokud vám model může alespoň při prvních letech někdo zkušenější hodit, ale dá se to zvládnout i v jedné osobě. Předpokladem je v tomto případě určitá praxe při zalétávání modelů. Model házejte vodorovně, bez náklonu, rychlostí alespoň 5 m/s. Reakce modelu se Vám asi budou zdát tupější než u jiných modelů. Nezapomeňte však, že při vyšších rychlostech, kterých model dosahuje při motorovém letu, budou reakce podstatně živější. Při prvním motorovém letu dejte plný plyn a model hoďte naprosto stejně jako při zaklouzávání. Model vytrimovaný na kluz se bude s největší pravděpodobností chovat jako těžký na hlavu. To je dáno tím, že při malých rychlostech převažuje tah dmychadla, který je nad těžištěm, síly od výškovky. Je potřeba si uvědomit, že tahové charakteristiky dmychadla jsou naprosto odlišné od vrtulového pohonu. Obzvláště při malých rychlostech mají modely s vrtulí podstatně vyšší schopnost zrychlit, než modely poháněné dmychadly. U modelů poháněných dmychadly rovněž neexistuje ofukování ocasních ploch vrtulovým proudem, které může u vrtulí poháněných modelů zachránit případnou krizovou situaci. Než se blíže seznámíte s chováním modelu nabírejte výšku zvolna a vyvarujte se létání při nízké rychlosti. Při dodržení předepsaného seřízení a hmotnosti jsou letové vlastnosti modelu F-86 velmi dobré - a to i ve srovnání s modely klasické koncepce. F-86 zvládá bez problému všechny akrobatické obraty s výjimkou těch, při kterých je potřeba řízení směrovkou. Není potřeba bát se ani letu na zádech, pádů a vývrtek - pro jejich vybrání postačuje potlačení výškovky. Model má překvapivě velký rozsah rychlostí. Létání je bezproblémové do rychlosti větru 5 m/s. Při přistání mějte na paměti, že minimální rychlost je podstatně nižší než maximální. Rychlost je potřeba začít vytrácet včas, jinak vám bude přistávací dráha krátká. Vzhledem k dolnoplošnému uspořádání je vhodné létat na upravených plochách. Nízko posazené křídlo je při přistáních "do terénu" snadno poškoditelné. Vzhledem k použitému materiálu chraňte model před vysokou teplotou - nevystavujte jej dlouhodobě přímému slunečnímu záření ani jej neukládejte za oknem v autě. Přejeme Vám hodně šťastných přistání. ALFA MODEL s.r.o. Seznam součástí a nářadí potřebných pro dokončení modelu, které nejsou součástí stavebnice:
 zpět
|
